Tramvajová vyjížďka na břevnovský hřbitov

Na tomto krásném hřbitově, založeném v roce 1739 jako pohřebiště řeholníků Břevnovského kláštera, se zastavme u hrobů několika statečných lidí zde pochovaných.Opat břevnovského kláštera po roce 1989, Jan Anastáz Opasek (1913–1999), byl odsouzen v monstrprocesu v roce 1950 k doživotí, po sametové revoluci jako opat pořádal v rámci katolické iniciativy Opus Bonum debaty mezi undergroundem, disentem, komunisty, osmašedesátníky, osmačtyřicátníky. [Hrob Anastáze Opaska je umístěn na pravé straně kaple.]

Jan Patočka (1907–1977) byl český filosof. Zabýval se fenomenologií, filosofií dějin, filosofickým dílem J. A. Komenského, T. G. Masaryka a Edmunda Husserla, českou literaturou, uměním a kulturou. Později silně ovlivnil i myšlení disentu a Václava Havla. Ačkoli se tento největší český filosof dříve politicky neangažoval, podepsal Chartu 77 a stal se jedním z jejích tří prvních mluvčích. Patočka sokratovsky nasadil svůj život v přímém střetu s politickou mocí. Když se setkal s Maxem van der Stoelem, ministrem zahraničí Nizozemska, poštval proti sobě StB. Po několika dlouhých a vyčerpávajících výsleších byl hospitalizován a zemřel 13. března 1977. Jeho pohřeb, který se zde konal 16. března 1977, byl záměrně narušován přelétávající policejní helikoptérou a jeho účastníci natáčeni Státní bezpečností. [Hrob Jana Patočky je na místě C 16 10.]

Vladimíra Čerepková (1946–2013) byla česká básnířka, poetikou blízko autorům beat-generation a osudem blízko proklatým básníkům. Dětství strávila převážně v pasťácích, neměla trvalé zaměstnání. Po emigraci v roce 1968 žila v Paříži, v Naterre i na francouzském venkově. Ve Francii se živila různými příležitostnými pracemi (ošetřovala nemocného spisovatele Jana Čepa, byla pomocnicí v domácnosti Jiřího Koláře, publikovala v Tigridově Svědectví) a k tomu psala básně. Zemřela v Normandii, ve městě Saint Valéry en Caux. Její básně jsou někdy plné světla:

Karel Kryl (1944–1994) byl československý básník s kytarou, je známý pro své protikomunistické protestsongy a pro autenticitu a naléhavost hlasového projevu a krásu svých básnických obrazů. Psal si vlastní hudbu i texty, používal jednoduchý kytarový doprovod. V roce 1969 emigroval do Německa, spolupracoval se stanicí Svobodná Evropa, 30. listopadu 1989 se vrátil do Prahy a stal se jedním z hlasů sametové revoluce. V kritice pokračoval i po roce 1989, kdy otevřeně satirizoval volnotržní fundamentalismus. Zádušní mši v klášterním kostele sv. Markéty celebroval tehdejší opat Jan Anastáz Opasek. Mnoho lidí se nedostalo dovnitř, přesto se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Účast politické reprezentace byla minimální. Reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „… Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho pro to nemají rádi.“ [Hrob Karla Kryla je na místě C 18 51].

Ivan Medek (1925–2010) byl muzikolog, novinář, syn spisovatele a legionáře Rudolfa Medka a bratr malíře Mikuláše. StB s ním chtěla v roce 1948 navázat spolupráci, ale podle její vlastní zprávy to nebylo možné: „Zábranou, která nedává předpoklady k okamžitému zapojení Ivana Medka do naší práce, jest jeho povaha a charakterové rysy. Ivan Medek se jeví jako nesmlouvavě přímý, upřímný a v tomto směru i přísný vůči sobě, jest hluboce myšlenkově založen a v tomto směru vývojově zatížen katolicismem.“ Po roce 1969 měl zakázánu veřejnou činnost a v lednu 1977 po prosincovém podpisu Charty 77 dostal okamžitou výpověď ze Supraphonu. Poté pracoval jako sanitář, umývač nádobí a šatnář v restauraci. Po řadě výslechů a přepadení Státní bezpečností v roce 1978, kdy byl odvezen mimo Prahu, omráčen a ponechán v lese, emigroval do Rakouska, kde pracoval pro stanici Hlas Ameriky a spolupracoval s dalšími radiovými stanicemi a s laickým katolickým sdružením Opus Bonum Anastáze Opaska.

Hana a Aloys Skoumalovi jako vynikající překladatelé přispěli dialogu mezi kulturami. Hana Skoumalová přeložila za angličtiny mj. Rodinné sídlo E. M. Forstera, Woolfové Mezi akty a výbor z povídek D. H. Lawrence, Milneova Medvíka Pú a Co všechno věděla Maisie Henryho Jamese Aloys Skoumal přeložil z angličtiny mj. Joyceovy Dubliňany, ortrét umělceP a Oddyssea, Tristrama Shandyho Laurence Sterna, Swiftovy Gulliverovy cesty. Společně přeložili Kiplingovy Knihy džunglí a Alenku v říši divů Lewise Carrolla.

Kudy dál?

Jeďte tramvají až na zastávku Královský letohrádek a odtud pokračujte pěšky dál přes mostík Václava Havla rovně k Chotkovým sadům. Všechny cesty vedou k Metronomu. (Z Břevnovského kláštera počítejte patnáct minut jízdy tramvají a patnáct minut chůze; jdete-li pěšky z Hradu, počítejte rovněž asi s půlhodinou.)