Pacifistka Bertha von Suttner

Ve zdech paláce Kinských strávila pozdější autorka a pacifistka Bertha von Suttner (1843–1914) kus dětství a po levé straně od vstupu má tato nositelka Nobelovy ceny za mír bronzovou pamětní desku, kterou vytvořil sochař Jan Hendrych a jež byla odhalena v roce 2006.

Otec Berthy byl z rodu Kinských, zemřel ještě předtím, než se Bertha narodila. Rod Kinských však Berthu pro neurozenost její matky moc nepodporoval, Bertina matka Žofie měla navíc silnou závislost na hazardu. Záhy se z Prahy odstěhovali do Brna a do Vídně. Zásluhou opatrovníka se však Bertě dostalo dobrého vzdělání a v roce 1873 nastoupila ve Vídni na dráhu guvernantky. V domácnosti Suttnerových se tajně zasnoubila s o devět let mladším Arthurem von Suttner. Na nátlak Arthurovy matky byla nucena vídeňskou domácnost opustit, odpověděla na anonymní inzerát Alfreda Nobela, který hledal sekretářku, a vydala se za ním do Paříže. City vynálezce dynamitu neopětovala, místo toho se záhy z Paříže vrátila zpět za Arthurem, s nímž před skandálem prchla z Vídně do Gruzie. Žili velmi skromně, ale šťastně. V Gruzii se setkala s hrůzami rusko-turecké války. Začala publikovat protiválečné knihy vyjadřující mravní rozhořčení nad společností, která neváhá vyvíjet nové a nové způsoby zabíjení. Jejím nejslavnějším románem je Odzbrojte! (Die Waffen Nieder! 1889, český překlad vyšel v roce 1896). Spolu s Arthurem založila Ligu proti antisemitismu. Díky podpoře Alfreda Nobela oslovovala státníky a pořádala evropské mírové kongresy. Jenže vlády „neměly na mírové stabilitě zájem a rodilo se naopak přesvědčení, že svět žádá nejen změnu, ale rovnou otřes, pokud možno tak silný, aby ze starých pořádků, k zoufalství fádních a neměnných, nezbyl kámen na kameni... její knihy vzbuzovaly bouřlivé diskuse, na politiku evropských vlád však neměly velký vliv: po celou dobu, co barončino mírové hnutí posilovalo své společenské pozice, se všude v Evropě zbrojilo stále zuřivěji“ (P. Kosatík). První světová válka propukla jen pár týdnů po barončině smrti.

Jak vysvětlit tyto rozpory? Bylo ve statečném postoji Berthy von Suttner něco neautentického? Anebo padají potíže s pacifismem zkrátka na vrub rozporům sekulární víry 19. století? Velmi těžko uchopitelné je v této souvislosti samo celoživotní přátelství pacifistky Suttner s králem dynamitu Nobelem: Suttner ho inspirovala k udílení Nobelovy ceny za mír a on sponzoroval řadu jejích pacifistických projektů. Sám Nobel naopak zastával názor, že čím víc se bude zbrojit, tím rychleji se i odzbrojí: „Moje továrny možná skoncují s válkou dříve než vaše kongresy, doufám, že v den, kdy se budou dvě armády moci v jedné vteřině vzájemně zničit, se všechny civilizované národy zděsí a rozpustí svá vojska.“ Dějiny jednoznačně odpověděly Nobelovi negativně: civilizované národy se nezděsily a svá vojska nerozpustily, ačkoli disponují jaderným potenciálem schopným zničit život na celé zeměkouli. Anebo jen národy přestaly být civilizované? Výzva baronky von Suttner na odpověď stále čeká – nezdá se však, že by současné vlády měly zájem na odzbrojení. Co však může udělat každý, je dobrovolné sebeomezení tváří v tvář probíhající globální ekologické katastrofě. I o takovém dobrovolném rozhodnutí podává svědectví život pacifistky Berthy von Suttner.

Kudy dál?

Z Paláce Kinských se vydáte Železnou ulicí, zahnete přesně před Stavovským divadlem. Ovocný trh vás dovede ke Karolinu, spjatému s působením Růženy Vackové a Mileny Hübschmannové.