Pacifistka Bertha von Suttner

V Gruzii se setkala s hrůzami rusko-turecké války. Začala publikovat protiválečné knihy vyjadřující mravní rozhořčení nad společností, která neváhá vyvíjet nové a nové způsoby zabíjení. Spolu s Arthurem založila Ligu proti antisemitismu.

Adresa:
Staroměstské náměstí 12, 110 15 Praha 1
Spojení:
  • A
  • 2 14 17 18 22 23
  • 194 207

Vydejte Kaprovou ulicí na Staroměstské náměstí k rokokovému paláci Kinských. Vejděte pravým vchodem a po levé straně pamětní deska.

{"lat": 50.0878575, "lng": 14.4216200}

Ve zdech paláce Kinských strávila pozdější autorka a pacifistka Bertha von Suttner (1843–1914) kus dětství a po levé straně od vstupu má tato nositelka Nobelovy ceny za mír bronzovou pamětní desku, kterou vytvořil sochař Jan Hendrych a jež byla odhalena v roce 2006.

Bertha von Suttner (zdroj: internet)

Otec Berthy byl z rodu Kinských, zemřel ještě předtím, než se Bertha narodila. Rod Kinských však Berthu pro neurozenost její matky moc nepodporoval, Bertina matka Žofie měla navíc silnou závislost na hazardu. Záhy se z Prahy odstěhovali do Brna a do Vídně. Zásluhou opatrovníka se však Bertě dostalo dobrého vzdělání a v roce 1873 nastoupila ve Vídni na dráhu guvernantky. V domácnosti Suttnerových se tajně zasnoubila s o devět let mladším Arthurem von Suttner. Na nátlak Arthurovy matky byla nucena vídeňskou domácnost opustit, odpověděla na anonymní inzerát Alfreda Nobela, který hledal sekretářku, a vydala se za ním do Paříže. City vynálezce dynamitu neopětovala, místo toho se záhy z Paříže vrátila zpět za Arthurem, s nímž před skandálem prchla z Vídně do Gruzie. Žili velmi skromně, ale šťastně. V Gruzii se setkala s hrůzami rusko-turecké války. Začala publikovat protiválečné knihy vyjadřující mravní rozhořčení nad společností, která neváhá vyvíjet nové a nové způsoby zabíjení. Jejím nejslavnějším románem je Odzbrojte! (Die Waffen Nieder! 1889, český překlad vyšel v roce 1896). Spolu s Arthurem založila Ligu proti antisemitismu. Díky podpoře Alfreda Nobela oslovovala státníky a pořádala evropské mírové kongresy. Jenže vlády „neměly na mírové stabilitě zájem a rodilo se naopak přesvědčení, že svět žádá nejen změnu, ale rovnou otřes, pokud možno tak silný, aby ze starých pořádků, k zoufalství fádních a neměnných, nezbyl kámen na kameni... její knihy vzbuzovaly bouřlivé diskuse, na politiku evropských vlád však neměly velký vliv: po celou dobu, co barončino mírové hnutí posilovalo své společenské pozice, se všude v Evropě zbrojilo stále zuřivěji“ (P. Kosatík). První světová válka propukla jen pár týdnů po barončině smrti.

Bertha von Suttner s českou dopisní známkou (zdroj: internet)

Jak vysvětlit tyto rozpory? Bylo ve statečném postoji Berthy von Suttner něco neautentického? Anebo padají potíže s pacifismem zkrátka na vrub rozporům sekulární víry 19. století? Velmi těžko uchopitelné je v této souvislosti samo celoživotní přátelství pacifistky Suttner s králem dynamitu Nobelem: Suttner ho inspirovala k udílení Nobelovy ceny za mír a on sponzoroval řadu jejích pacifistických projektů. Sám Nobel naopak zastával názor, že čím víc se bude zbrojit, tím rychleji se i odzbrojí: „Moje továrny možná skoncují s válkou dříve než vaše kongresy, doufám, že v den, kdy se budou dvě armády moci v jedné vteřině vzájemně zničit, se všechny civilizované národy zděsí a rozpustí svá vojska.“ Dějiny jednoznačně odpověděly Nobelovi negativně: civilizované národy se nezděsily a svá vojska nerozpustily, ačkoli disponují jaderným potenciálem schopným zničit život na celé zeměkouli. Anebo jen národy přestaly být civilizované? Výzva baronky von Suttner na odpověď stále čeká – nezdá se však, že by současné vlády měly zájem na odzbrojení. Co však může udělat každý, je dobrovolné sebeomezení tváří v tvář probíhající globální ekologické katastrofě. I o takovém dobrovolném rozhodnutí podává svědectví život pacifistky Berthy von Suttner.

Použitá literatura a další odkazy:

Kudy dál?

Z Paláce Kinských se vydáte Železnou ulicí, zahnete přesně před Stavovským divadlem. Ovocný trh vás dovede ke Karolinu, spjatému s působením Růženy Vackové a Mileny Hübschmannové.

Komentáře: