Lékař a politik František Kriegel

Lékař a politik František Kriegel (1908–1979) žil v pátém patře tohoto funkcionalistického domu u Riegrových sadů posledních třicet let svého dobrodružného života. Pocházel z chudých poměrů z Haliče, do Prahy přijel v roce 1926 na německou část Karlovy univerzity, aby zde vystudoval medicínu.

V prosinci 1936 se stal frontovým lékařem mezinárodních brigád ve Španělsku bojujících proti vojskům generála Franka. Po definitivní porážce španělských republikánů přešel v únoru 1939 jako vojenský lékař do Francie. Prostřednictvím Červeného kříže se s dalšími lékaři dostal na čínsko-japonskou frontu. Svou devítiletou anabázi vojenského lékaře zakončil v tehdejší Barmě (dnešním Myanmaru) jako smluvní lékař americké armády. Do Prahy se vrátil na podzim roku 1945 a coby zapálený komunista se v roce 1948 organizačně podílel na komunistickém převratu ve funkci zástupce velitele lidových milicí a následně jako náměstek ministra zdravotnictví. (Obojí mu v roce 2014 neodpustili radní Prahy 2, kteří mu z těchto důvodů odmítli udělit čestné občanství.) Na počátku padesátých let vzrůstal antisemitismus a podezíravost vůči interbrigadistům a Kriegel tomuto obrazu nepřítele přesně odpovídal. Byl odvolán z funkce náměstka a vrátil se do lékařské praxe. Počátkem šedesátých let pomáhal na Kubě vybudovat systém zdravotní péče a po návratu do Prahy se vedle lékařské kariéry – čtyři roky primářem interního oddělení Thomayerovy nemocnice – postupně vracel do vrcholné politiky.

V době pražského jara 1968 byl poslancem, předsedou Ústředního výboru Národní fronty a členem předsednictva ÚV KSČ. Jako stoupenec probíhajících reforem „socialismu s lidskou tváří“ měl řadu nepřátel mezi sovětskými představiteli, ale i mezi domácími konzervativci. Kriegel byl jedním z šestice politiků, které v ranních hodinách 21. srpna sovětská KGB zatkla a letecky unesla do Moskvy. Účast na československo-sovětských jednáních nebyla Kriegelovi umožněna, nicméně byl přizván k podpisu tzv. Moskevského protokolu, který omezoval suverenitu ČSR a zavazoval Československo k normalizaci poměrů. Kriegel jako jediný z 26 českých a slovenských politiků vyzvaných k podpisu v Moskvě protokol odmítl podepsat, což odůvodnil následovně:

„Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země… smlouva byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů.“

Po návratu z Moskvy hlasoval Kriegel proti dočasnému pobytu sovětských vojsk i v Praze. Následovně vyloučen z Ústředního výboru, z komunistické strany i z parlamentu. Do konce života jej a jeho ženu Rivu Krieglovou sledovala a šikanovala StB. Zapojil se do disentu a jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. František Kriegel zemřel 3. prosince 1979 a tehdejší režim znemožnil jeho veřejný pohřeb. Jeho památku uctila v roce 1987 Nadace Charty 77 ve Stockholmu zřízením Ceny Františka Kriegla. Každoročně se uděluje v den Krieglových narozenin (10. 4.) jednotlivcům nebo občanským institucím za příkladnou statečnost v úsilí o dodržování lidských práv, občanských svobod a politické tolerance.

Kudy dál?

Z bytu Františka a Rivy Krieglových je to k dalšímu zastavení stezky asi pět minut: Běžte dál Italskou ulicí, až na jejím konci zabočte doleva a ocitnete se na náměstí Míru.

Pokud chcete šetřit síly, vynechejte následující zastavení stezky (Náměstí Míru a mírové hnutí, mír - vzdor) a popojeďte metrem ze stanice Muzeum C dvě zastávky na stanici Vyšehrad. Z metra vyjděte tak, abyste měli Kongresové centrum po levé ruce, půjdete stále rovně až dojdete k Táborské bráně. Tou projdete a na levé straně je budova Jedličkova ústavu.)