Lennonova zeď

Nápisy se na zdi Maltézské zahrady začaly objevovat už v šedesátých letech, od sedmdesátých let se zdi prý říkalo Zeď nářků podle charakteru lyrických nápisů na ní. Po smrti Johna Lennona (9. října 1940 – 8. prosince 1980) někdo nad železnou desku, která dříve sloužila asi jako součást vodovodu, napsal „Za Johna Lennona“ a nakreslil kříž. Spontánně začali lidé k tomuto symbolickému náhrobku nosit svíčky, květiny a Lennonovy fotografie a psali na zeď nápisy týkající se Lennona.

Policie opakovaně zeď přemalovávala, což nepomohlo, naopak založilo tradici čmárání a přemalovávání, která trvá dodnes. I další zimy se zde u příležitost Lennonovy smrti spontánně setkávali mladí lidé. Tato shromáždění v roce 1984 přerostla v protirežimní veřejná vystoupení potlačovaná policií. Od poloviny osmdesátých let se zde pořádaly petice za propuštění politických vězňů, uzákonění náhradní civilní služby, odchod sovětských jednotek, odstranění jaderných zbraní zemí z Československa. Asi tisíc účastníků se vydalo v roce 1985 na pochod Prahou a navrhovalo kroky ke zlepšení podmínek mladých lidí v Československu. V roce 1988 založil Tomáš Dvořák a Hana Marvanová Nezávislé mírové sdružení, které svolávalo demonstrace a diskusní fóra; předáci sdružení za svou činnost byli vězněni. (To připomíná Václav Havel v proslovu k německým knihkupcům s tím, že Nezávislému mírovému sdružení se podařilo „rehabilitovat a vrátit mu původní smysl“ slovu mír. „Jedno důležité slovo bylo zachráněno před svým totálním znehodnocením.“) V reakci na uvěznění Dvořáka a Marvanové vznikl v prosinci 1988 Mírový klub Johna Lennona, který v základním prohlášení odmítal rozpor mezi slovními proklamacemi o mírovém soužití a opačnými skutky vládních představitelů. Klub organizoval alternativní hudební akce, kampaně za osvobození politických vězňů, zúčastnil se pietních akcí za oběti potlačených studentských protestů v Pekingu. Po sametové revoluci v listopadu 1989 se klub věnoval pořádání kulturních akcí. Lennonova zeď funguje i dnes jako místo spjaté s pacifismem: například 15. ledna 2017 se zde na cestě z Berlína do Sýrie zastavil protestní pochod pro Aleppo, upozorňující na humanitární katastrofu v Sýrii.

Odpovědět na otázku, jak to má John Lennon s mírotvornou činností, je složitější. S konkrétním bojem proti segregaci spojuje Lennona a Beatles to, že na turné v roce 1964 odmítli hrát na ještě stále segregovaných stadionech na jihu Spojených států a v klubech jenom pro bílé a tuto podmínku zakotvili do svých smluv. „Před segregovaným obecenstvem jsme nikdy nehráli a nebudem začínat teď. To radši přijdu o peníze za vystoupení,“ řekl Lennon. Písnička „Give Peace a Chance“ se stala v Americe na protestních shromážděních hymnou proti válce ve Vietnamu. Poselství „bed-inů“ s Yoko z hotelu Hilton je však vágní. Problematické je pak zpěvákovo zbožštění, na němž nese podíl i sám Lennon. John Lennon se choval násilnicky, ale dokázal to v rozhovoru těsně před svou tragickou smrtí aspoň přiznat a omluvit se: „Jsem velmi násilnický člověk, který se naučil chovat nenásilně a lituje svého dřívějšího násilí.“

Kudy dál?

K dalšímu zastavení stezky, pomníku na počest Milady Horákové, je to asi deset minut. Se zdí po své pravé ruce a Francouzskou ambasádou po levé se vydejte Lázeňskou ulicí, která vás dovede do ulice Mostecké, tou se dáte doleva, až dojdete na Malostranské náměstí. Z Malostranského náměstí se vydáte Tomášskou ulicí, půjdete pořád rovně a první ulice doleva Vás dovede k pomníku se slavíkem na mikrofonu uprostřed náměstí.