Václav Havel, Olga Havlová a vznik textu Charty 77

Zde ve čtvrtém patře domu vznikl v pracovně Václava Havla text Charty 77. Šlo o prohlášení „volného, neformálního a otevřeného společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí“, které si kladlo za úkol „zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě“. Charta 77 využila toho, že roku 1976 vstoupil v Československu v platnost protokol o lidských právech, který československá delegace v roce 1975 v Helsinkách podepsala. Charta 77 prohlašuje, že přijetí těchto zákonů vítá, ale podotýká, že „zveřejnění nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi zatím – bohužel – jen na papíře“ a v závěru krátkého prohlášení, jež v něčem připomíná americké Prohlášení nezávislosti, deklaruje svůj cíl vést „konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení...“ Vzniká tak neoficiální platforma, jež může házet písek do nerušeného samopohybu systému a která se pokouší o dialog s mocí, byť s vědomím toho, že moc o tento dialog mnoho nestojí. Právě obranný, lidskoprávní charakter Charty 77 byl určující, jejím cílem nebylo formovat opozici vůči stávajícímu režimu, i když autorita Havla a dalších osobností Charty 77 umožnila, že československá republika po listopadu 1989 získala alternativní centrum moci.

Václav Havel dva roky předtím odvážně napsal kritický dopis prezidentu Gustavu Husákovi, prezidentovi, generálnímu tajemníkovi KSČ a hlavnímu normalizátorovi poměrů po roce 1968. Havel Husáka vyzývá, aby on a další „představitelé současného režimu... zvážili míru své historické odpovědnosti a jednali v souhlase s ní“. Podnětné na dopisu Husákovi je právě to, že věcným tónem vyzývá mocného Husáka ke změně jednání, že Husáka a priori neodsuzuje za nehodného komunikace a za nehodného pravdy, ale pokouší se s ním vést otevřený dialog v době, která otevřenému dialogu moc nefandila. To, že Husák na dopis neodpověděl, že jeho sekretariát pouze předal dopis Státní bezpečnosti, na tom nic nemění. Necelé dva roky poté vzniká text Charty 77 – podnět k ní zavdala potřeba zastat se undergroundové kapely Plastic People of the Universe před policejní šikanou. Petr Pithart vzpomíná: „Do té doby byli pronásledováni především prominenti, lidé z osmašedesátého. Nedělitelnost svobody byla jen jakousi frází, teď to ale dostalo jasný obsah. Tehdy se Havel rozhodl, že musíme tyhle lidi bránit a to bylo pro vznik Charty 77 zcela zásadní.“ Podobně jako Havel otevíral možnost dialogu s Husákem, nyní dával dohromady společenství, „které se před nikým a priori neuzavírá a nikomu a priori nepřisuzuje méněcenné postavení“. Charta měla vždy tři mluvčí, jeden z nich, Jan Patočka, nejslavnější český filosof, zemřel ještě v roce 1977 na mozkovou mrtvici po vyčerpávajících výsleších tajnou policií. Havel další roky trávil střídavě pod policejním dohledem a ve vězení. Důraz na dialog a nenásilný odpor ovlivnil i sametovou revoluci, v níž měl Havel vůdčí roli. Po nástupu do funkce prezidenta už Havlova role není tak jednoznačná, jako byla v disentu. Až příliš naivně věřil zahraniční politice USA a nedokázal dostatečně pevně čelit fundamentalismu volného trhu hlásaného Václavem Klausem. Před očima se mu rozpadlo Československo, na čemž se dohodl Klaus a Vladimír Mečiar bez něj (a bez referenda). To však nezmenšuje jeho dědictví. V „postdemokratické“ době – použijeme-li Havlův pojem z Moci bezmocných – vítěze voleb určuje dobře zaplacený marketing a volby jako demokratický nástroj se rovněž mohou stát součástí vyprazdňování demokracie. Tváří v tvář těmto věcem je stále nejvýš aktuální Havlův odkaz zdůrazňující nárok „života v pravdě“ – život nutně upadá do bezživotí, pokud aktivně nečelí hladkému samopohybu systému.

Olga Šplíchalová Havla poznala v polovině padesátých let a vzala si ho v roce 1964. Jako malá navštěvovala Milíčův dům spjatý s Přemyslem Pittrem a Olgou Fierzovou. Po odsouzení Václava Havla ke čtyřapůlletému vězení převzala Olga Havlová spolu se svým švagrem Ivanem Havlem odpovědnost i povinnosti v samizdatové edici Expedice, kterou do té doby řídil její muž. V souvislosti se stíháním za převoz zakázaných tiskovin byla za to v případu „Karavan“ obviněna z podvracení republiky. Její trestní stíhání bylo zrušeno až po roce 1989. Dopisy Olze, výbor Havlových listů z vězení, jsou jednou z nejvýznamnějších knih Václava Havla. Poprvé vyšla v roce 1983 v edici Expedice. Olga Havlová organizovala schůzky, distribuovala rukopisy, podílela se na činnosti Charty 77, kterou roku 1982 podepsala. Počátkem roku 1990 založila s přáteli z Charty 77 Výbor dobré vůle, který patřil k prvním projektům tohoto druhu v Československu. Jeho cílem je pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti.

Kudy dál?

K dalšímu zastavení – Lennonově zdi – je to z bývalého bytu Václava a Olgy Havlových asi dvacet minut. Přejděte Jiráskův most a vydejte se napravo po Janáčkově nábřeží po proudu řeky Vltavy, až dojdete na Kampu. Kus za Werichovou vilou zabočíte doleva, přejdete kolem mlýna Čertovku a ocitnete se u pomalované zdi na Velkopřevorském náměstí.