Stojíme před budovou, která funguje jako škola už 130 let. Do roku 1948 tu byla dívčí škola a první dvě dekády dvacátého století zde působila jako učitelka Františka Plamínková (1875–1942), velmi statečná a aktivní žena. Jejím hlavním tématem byla situace žen, které, jak to vnímala od dětství, jsou v každé situaci slabší: „Mají nižší vzdělání, doma o všem rozhoduje pouze muž, synové jsou vychováváni svobodomyslněji než dcery, rodí se plno nemanželských dětí, k nimž otcové nemají žádné povinnosti, paragrafy říkají, že muž je nadřízeným své ženy, která ho musí poslouchat, při rozluce děti náležejí otci (hoši od čtyř, dívky od sedmi let), aniž do toho matka má co mluvit atd.,“ shrnuje tehdejší situaci žen Eva Uhrová, autorka životopisu Františky Plamínkové.

Tehdy byl povinný celibát učitelek a Františka Plamínková se musela rozhodnout, zda učit, nebo se vdát a mít děti – zvolila první možnost. Poté, co prosadila volební právo pro ženy, se jí podařilo prosadit i zrušení povinného celibátu učitelek, k čemuž nejprve musela přesvědčit řadu svých kolegyň. Zákon však byl jedna věc a jeho uplatňování věc druhá. Nová československá ústava byla jen počátek boje za to, aby stát vytvořil podmínky, v nichž by ženám bylo umožněno sladit povolání s rodinou. Například k sepsání rodinného práva byli přizváni pouze muži, a protože se státu nechtělo platit tehdy tříměsíční mateřskou dovolenou, často byly ženy záhy po sňatku propuštěny. Plamínková reaguje: „… protidemokratickým motivem všeho utrpení veřejné a státní provdané zaměstnankyně je odpor proti mateřství, které dovedou muži velebit v knihách nebo u matky svých dětí, ale které je smělostí, šizením státu a privilegiem ženy, jde-li o veřejnou zaměstnankyni“. Plamínková v roce 1918 vstupuje do politiky za národně socialistickou stranu, kterou reprezentovala na pražském magistrátě (1918–1925) a později v senátu (1925–1939). V roce 1938 píše otevřený dopis Adolfu Hitlerovi, kde reaguje na Hitlerovo osočení tehdejšího československého prezidenta Beneše ze lži. Píše zde mj.: „Tato urážka je snad vysvětlitelná jen nedostatkem informací, jemuž podléhají diktátoři... jako poctivá demokratka považuji za svou lidskou povinnost napsati Vám, pane říšský kancléři, protože jsem pevně přesvědčena, že i proti vojenské převaze pravda zvítězí.“ Po březnu 1939 odmítala zůstat v cizině, ačkoli obdržela pas a legálně vyjela do Švédska, Norska a Dánska, chtěla zůstat v těžkých chvílích s domovem. Dva týdny po atentátu na Heydricha byla zatčena a 30. června nacisty na kobyliské střelnici zastřelena.

- Eva Uhrová: „Františka Plamínková“ http://www.femistory.cz/frantiska-plaminkova/
- Eva Uhrová: Radostná i hořká Františka Plamínková. Mediasys 2014.
- Milan Hanzl: Publicistická činnost Františky F. Plamínkové. UHK, bakalářská práce 2015. https://theses.cz/id/io08vk/STAG69449.pdf
- Františka Plamínková: Občanská rovnoprávnost žen. Praha, Občanská knihovna 1920.
Kudy dál?
K pomníku „Bike to Heaven“ je to necelých pět minut. Vydejte se směrem k Vltavě, pavilon Expo nechte po pravé straně a pokračujte klikatou cestou z kopce, kde se vám otevře krásný výhled na Prahu. Když sejdete na chodník, vydáte se doleva a před sebou uvidíte stříbrnou čtyřlampu s bicyklem.