Stroj času na místě bývalého Stalinova pomníku

Jsme na místě, na kterém člověk může kývat nohama do rytmu metronomu – pokud funguje – a pozorovat skateboardisty jezdit po kvalitní žule. Může i pozorovat parníky na Vltavě a odpočívat, povídat si anebo se třeba oddávat myšlenkám estetičky Elaine Scarry o tom, že symetrie krásy vyzývá k symetrii ve společnosti a vyrovnané distribuci bohatství. Elegantní metronom s červeným kyvadlem pojmenoval jeho autor, sochař Vratislav K. Novák (1942–2014), „Stroj času“ a toto dílo tvoří jeden z výrazných pražských symbolů doby po listopadu 1989. I když vznikl jako dočasná stavba u příležitosti Československé všeobecné výstavy v roce 1991, zdá se, že nikdo nemá v plánu ho bourat. S pomníkem z největších masových vrahů dějin, J. V. Džugašviliho alias Stalina aneb „muže z oceli“, to bylo opačně: Byl budován s tím, aby přestál věky. Byl to ve své době největší pomník v Evropě: knoflík na krku měl průměr 60 cm a byl vystavěn z nejkvalitnějšího materiálu. Futurismem inspirovaný monument, kde Stalina doprovázela čtveřice Sovětů zleva a čtveřice Čechoslováků zprava, byl prý pražským lidem přezdíván „Fronta na maso“. Tvůrce jeho návrhu, sochař Otakar Švec (1892–1955), spáchal sebevraždu ještě před odhalením pomníku, k němuž došlo 1. máje 1955. Už záhy poté však Stalinův nástupce Nikita Chruščov napadl kult osobnosti svého předchůdce a v listopadu 1962 byl pomník za vysokých finančních nákladů vyhozen do povětří. (Sousoší se sem v roce 2017 na chvíli vrátilo, byť pouze jako kulisa filmu Monstrum, připomínající pohnutý osud sochaře Švece.)

Ohromný prostor pod pomníkem byl původně plánovaný jako Stalinovo muzeum, jenže z plánů brzy sešlo. Podzemní prostor fungoval jako sklad brambor a ožil až po sametové revoluci, kdy odtud vysílalo radio Stalin, později přejmenované na Radio 1. Nyní je ohromný prostor pod pomníkem v dezolátním stavu a jeho budoucnost je nejistá.

Vraťme se však zpátky ke Stroji času, jehož existence rovněž není samozřejmá: Byl o něj jako o autonomní umělecké dílo nedávno sveden nenásilný boj. Podle Radia Wave jej Pražská správa nemovitostí, v jejímž vlastnictví se nyní metronom nachází, totiž při poslední opravě na jaře 2015 přetřela na svou firemní barvu a dodala lištu s neonovými světly. Česká televize prý tehdy uváděla, že teď lépe ladí s okolní přírodou. Na to zareagovala aktem nenásilného odporu skupina BOLT 958. Zde je její prohlášení k věci: „Přetřeli jsme kyvadlo zpět na červenou. Nesouhlasíme s tím, aby korporátní organizace zneužívaly jakékoliv výtvarné dílo ke svému prospěchu. Jako výraz nesouhlasu s přebarvením sochy Karla Vratislava Nováka ‚Stroj času’ na firemní barvu PSN a osazením diodovými pásy jsme v noci ze středy 24. na čtvrtek 25. srpna 2016 navrátili dílu jeho původní barvu.“

Jakou barvu má metronom teď?

Kudy dál?

K dalšímu zastavení, škole Františky Plamínkové, je to asi deset minut. Otočte se ke Stalinovi zády a běžte dál s výhledem na Prahu a Vltavou po pravé ruce k ulici Františka Křížka, na níž se nachází škola Františky Plamínkové. Dojdete sem ulicí Kostelní anebo paralelní cestou v Letenských sadech kolem pavilonu Expo 58.