Albertov a studentská hnutí (1939 – současnost)

Ulice Albertov je pojmenována po chirurgovi a profesorovi Eduardu Albertovi, ale dala název celé přilehlé čtvrti, která je spjata s přírodovědnými a lékařskými obory Univerzity Karlovy a studentstvem jako takovým. Václav Magid v podrobné rešerši vysledovává studentské demonstrace až do roku 1412: zde si připomeňme krátce s využitím jeho textu ještě alespoň studentské demonstrace z let 1939, 1948, 1968, 1989 a 2009.

Demonstrace v Praze 28. října 1939 proti německé okupaci skončily smrtí medika Jana Opletala a pekaře Václava Sedláčka. Opletalův pohřeb 15. listopadu 1939 přerostl v další manifestaci odporu proti nacistům. V reakci na to byl v Berlíně naplánován zásah proti vysokoškolákům. Dne 17. listopadu 1939 byly uzavřeny všechny české vysoké školy. 1200 studentů z Prahy, Brna a Příbrami bylo odvlečeno do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Devět studentských funkcionářů bylo v Ruzyni bez rozsudku zastřeleno.

Nejmohutnější studentskou protestní akcí v únorových dnech 1948 byl pochod studentů na Pražský hrad 25. února, kam studenty doprovodila i vyučující Růžena Vacková. Proti průvodu brutálně zasáhly jednotky veřejné bezpečnosti, řada studentů byla zraněna, jeden dokonce postřelen. V letech 1948–1949 na vysokých školách vznikaly akční výbory složené z prokomunistických zástupců zaměstnanců a studentů, které přebíraly úlohy a pravomoci tradičních akademických orgánů a proběhly čistky mezi studenty vysokých škol. Formálně šlo o studijní prověrky. Mezi kritéria, podle nichž byli studenti posuzováni, však patřily i majetkové poměry studentů a jejich vztah k novému režimu. Studenti, kteří se k prověrkám odmítli dostavit, byli vyloučeni automaticky. Počet vyloučených studentů byl vysoký: na právnické fakultě UK to bylo téměř 43 procent. V 50. letech se řada studentů zapojila do protikomunistického odboje, mnozí skončili ve věznicích a pracovních táborech. Tři studenti Univerzity Karlovy byli popraveni.

Básník Allen Ginsberg přijel do Prahy po návštěvě Kuby v roce 1965, aby zde byl studenty ČVUT zvolen Králem majálesu. Přestože Ginsberga StB deportovala do USA (v letadle o tom napsal báseň „Král Majales“), tento Majáles sám o sobě svědčil o uvolněnějších politických poměrech. Tání skončilo okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Studenti se aktivně podíleli na protestech: V okupační stávce požadovali respektování lidských práv, svobodu shromažďování a spolčování, stanovení pevného termínu odchodu sovětských vojsk. Stávky se zúčastnily všechny vysoké školy v českých zemích a většina na Slovensku. Na školách probíhaly diskuse, kulturní vystoupení a alternativní přednášky. Po obnovení Svazu socialistické mládeže se studenti opět stali oběťmi politických procesů. 16 členů radikálního levicového Hnutí revoluční mládeže bylo odsouzeno k nepodmíněným trestům od jednoho do čtyř let.

Pamětní deska z roku 2006 upomíná na výchozí místo pokojné demonstrace svolané studentskými iniciativami 17. listopadu 1989. Studentská manifestace byla oficiálně schváleným pietním setkáním při příležitosti 50. výročí smrti studenta medicíny Jana Opletala. Dav několika desítek tisíc lidí, mezi kterými nebyli jen studenti, se však z Vyšehradu, kde měla podle oficiálního scénáře akce skončit, vydal do centra. Demonstranti byli zastaveni policejním kordonem a zmláceni obušky na Národní třídě. Vyjma tohoto střetu s policií však nebyla tato „revoluce“ provázena násilím a nikdo během ní nezemřel – určovaly jí principy etického univerzalizmu Charty 77 a nenásilí. Jejím přirozeným vůdcem se stal Václav Havel a jeho zvolením do funkce prezidenta republiky 29. prosince roku 1989 „sametová revoluce“ končí. Spojení „sametová revoluce“ zřejmě pochází od zahraničních novinářů.

Iniciativa Vzdělání není zboží! (2009) a iniciativa Za svobodné vysoké školy (2011) se zasazovaly o rovný přístup ke vzdělání a za to, aby veřejné vysoké školy byly co nejnezávislejší jak na státní, tak na ekonomické moci. Jasně vystoupily proti jakékoli formě školného, proti komercionalizaci vysokých škol a proti zásahům do jejich autonomie.

Kudy dál?

Od pamětní desky na Albertově je to k bytu Havlových asi patnáct minut. Odbočte od desky doleva, po pravé straně budete mít ohromnou budovu Hlavova ústavu, jděte po schodech nahoru kolem amfiteátru a dál ulicí Viničnou, na jejím konci odbočte doleva ulicí U Nemocnice a pak ulicí Na Moráni k řece. Na nábřeží zahněte doprava a dům vedle Tančícího domu je Rašínovo nábřeží 2000/78, kde se ve čtvrtém patře nachází bývalý byt Václava a Olgy Havlových.